Mých 10 největších omylů na volné noze

Podnikání je historie úspěšně vyřešených krizí a vyvrácených omylů. Já mám živnosťák 10 let. Když jsem si ho zakládala, pocházela většina mých informací o podnikání ze seriálu Sex ve městě a z gymplu jsem věděla víc o historii habsburské monarchie než o tom, jak podnikat. Za těch 10 let jsem si spoustakrát natloukla.

Jasně, chybami se člověk učí. Ale kdybych tenkrát věděla, co vím dnes, nevymlátila bych si tolik zubů. Hlavně bych zpětně ocenila, kdyby mi někdo vyvrátil pár domněnek, které mi způsobily hromadu problémů. Takže, moje milá dvacetiletá Michelle, přiznejme si, že spousta názorů, které jsi měla, jsou na hlavou-vo-futra. Začněme třeba tímhle:

1. Musíš mít plnou kapacitu.

Nemusíš, drahoušku. Víš, co tě na volné noze zabije daleko spolehlivěji než nedostatek klientů? Nedostatek odpočinku a spánku. Je pravděpodobnější, že budeš řešit, že máš klientů moc, než že nebudeš mít na jídlo. Být na 100 % zabookovaná je největší blbost, kterou můžeš dělat. Nebudeš mít čas na sebevzdělávání, seberozvoj, odpočinek nebo případnou fenomenální nabídku. Budeš frustrovaná, protože to budeš mít nalajnovaný. Ztratíš flexibilitu. Ztratíš nadhled. Věci kolem podnikání budeš řešit po nocích. Budeš mít tak našponovaný diář, že jednodenní výpadek, nebo nedej bože nemoc, ti rozhodí rytmus na další měsíc. Budeš dělat chyby. A půjde to s tebou celé rychle do prdele.

2. Nestíhat je normální.

Nalijme si čistého vína a řekněme si, proč nestíháš.

•  Neumíš plánovat a přeceňuješ svoje fyzické schopnosti.

Neumíš si rozložit projekt, naplánovat jednotlivé činnosti a pracovat v týmu. Nemáš priority, neposouváš důležité projekty dopředu a nemáš definované cíle.  

• Nepracuješ efektivně.

Většinu dne jsi v módu hasič. Ráno otevřeš mejl a řešíš věci podle toho, co zrovna potřebují vyřešit ostatní. Děláš 10 hodin denně v kuse a myslíš si, že to dáváš. A když seš unavená, dáš si kafe, čokoládu nebo tupě sjíždíš sociální sítě. Protože tvůj mozek to už nedává.

• Říkáš si o málo peněz.

Pracuješ hodně, protože máš tak nízkou hodinovku, že musíš pracovat hodně. Řeknu ti jedno tajemství: Abys měla víc peněz, nemusíš víc pracovat. Zvyšuj svoji hodnotu na pracovním trhu namísto toho, abys víc pracovala. Víc pracovat dlouhodobě nikam nevede. Budeš nepozorná, unavená a nebudeš mít čas studovat -> budeš dělat více chyb a nebudeš klientům nabízet nic nového -> budeš mít nespokojené klienty -> budeš muset dělat za méně peněz -> budeš muset ještě víc pracovat. Jak říká Seth Godin: Price is a story. A s taxou 150 Kč na hodinu je ta story dost mizerná a krátká.

Jo, a ještě něco, milá zlatá: Když už hodně pracuješ, přestaň si na to stěžovat. To je tvoje volba. Můžeš si za to sama. Nikdo jinej za to nemůže. Chodit po světě a vyprávět, jak hodně pracuješ, je napřesdržku.

Řeknu ti ještě jedno tajemství, jo? Lidé, kteří jsou fakt busy, nevyprávěj na potkání o tom, jak jsou busy. Stejně jako lidi, co nelžou, nevykládaj všem na potkání, že nelžou. Prostě nelžou. Lidi, co hodně pracujou, prostě pracujou. A nekafraj o tom, kdykoliv se jich zeptáš, jak se maj.

Nebuď prosím jedna z těch ach-jsem-tak-důležitá lidí, „co toho maj tolik, že se ani nestíhaj přes den vychcat”. Mluvit za tebe maj výsledky, ne ty. Jestli si potřebuješ zvyšovat sebehodnotu dojemnýma storkama, jak hodně pracuješ a co všechno tomu obětuješ, najdi si psychologa a vyřeš si ten mindrák.

A mimochodem, i kdyby tomu tak opravdu bylo a ty jsi vážně byla busy, uvědom si, že být permanentně vyčerpaná a rýt držkou v zemi není známkou úspěchu. To je opak úspěchu. Nevím, kde se tady tenhle debilně obětní mindset „koukejte, jak jsem vyřízenej a co vše zvládám” vzal. Teda vím, že, ale to ti už asi řekl terapeut.

3. Dobré jméno stačí.

Oh, you wish. Dobré jméno je jako erekce. To, že ji máš, ještě neznamená, že máš vyhráno, protože pokud si ji chceš udržet, musíš na tom dál makat.

Jakmile máš dobrý jméno, lidé od tebe očekávaj nadprůměrné výsledky. A tý pověsti musíš dostát. Což je celkem fuška. Žít z dobrého jména nějakou dobu zvládneš, ale když ho jednou ztratíš, můžeš se rovnou přestěhovat na jinej kontinent. Jo, ale mezi náma: To pořád neznamená, že se všema musíš být zadobře. Je skvělý, že tě některý lidi nemaj rádi, znamená to, že máš hranice a názor. Občas to teda může taky znamenat, že seš kráva, ale k tomu ti asi napíšu jinej dopis.

Mimochodem, i člověk s dobrou pověstí a jménem dělá chyby. Vědělas to? Smiř se s tím, i ty je budeš dělat. Důležitější, než že občas uděláš chybu, je, jak se k ní postavíš. To si ale asi vysvětlovat nemusíme. Můžeš zkusit chybám předcházet, ale dělat je budeš stejně vždycky. Budeš jich ale dělat méně, pokud se o sebe budeš dobře starat a nebudeš pracovat unavená, nemocná nebo v psychické nepohodě, budeš mít na projekty dost času a budeš odmítat zakázky, které jsou vysoce nad tvoje síly a kapacity.

4. Musím se přizpůsobit trhu.

Když už seš sama za sebe, tak si to sakra udělej podle sebe. Ne, nemusíš lidem zvedat telefony. Nemusíš chodit na schůzky. Nemusíš být na sítích. Nemusíš odpovídat na mejly ten samý den, nebo dokonce do hodiny. Nemusíš odpřednášet minimálně 5 konferencí ročně. Nemusíš být v podnikatelských klubech. Nemusíš postovat fotky z Bali. Nemusíš chodit do coworku. Nemusíš chodit na komunitní srazy.

Upřímně? Možná to budeš mít těžší, když některý věci, které od tebe očekává komunita a klienti, dělat nebudeš. Ale to je tvůj boj. Jak říká kouč Jarda Homolka: Být svůj je drahý. Urči si, co jsi za to ochotná zaplatit. A pak si nestěžuj.

5. Klienti se neodmítaj.

Po pár letech na volné noze budeš klienty odmítat často. Smíř se s tím a nauč se to. Je mnoho způsobů, jak někoho odmítnout.  Nastuduj si to. Uvědom si laskavě, že jsi business (wo)man, ne pečovatelskej dům. Nemusíš přijmout všechny, kteří zaklepou na tvoje dveře. Prodáváš svůj čas, ve kterém bys mohla pečovat o svou rodinu, přátele, cestovat nebo psát romány. Prodáváš něco, čeho sama nemáš moc. A jako ve všem ostatním i tady platí: Buď pečuješ o sebe, nebo o ostatní. A ne, nejde dělat obojí najednou.

6. Už vím dost.

Drž se dál od lidí, kteří si myslí, že se už nepotřebujou zlepšovat. Ve všem, nejen profesně. Pokud jsi ty sama dosáhla bodu, kdy už toho víš dost, vytáhni si laskavě hlavu z prdele a jdi někam dělat šatnářku. Máš Dunning-Kruegera jak cyp, kámo, přečti si o tom něco. Prodávat lidem vědomosti i přesto, že seš dvě kapitoly napřed, nějakou dobu vydržíš (možná o to déle, pokud ti pomáhá dobré jméno), ale brzy tě to dožene.

7. Vejšku nepotřebuju.

Nepotřebuješ. Jasně, že to jde dělat i bez vejšky. Ale nejde to bez studia. A lidi si tak nějak myslí, že vejškou sebevzdělávání končí. Jenomže ty pravděpodobně děláš v profesi, kterou u nás ještě nevystuduješ, takže si musíš vytvořit svou vlastní vysokou. Že máš dost klientů, není známka toho, že už se nemusíš vzdělávat. Naopak.

Vybookuj si v kalendáři čas na sebevzdělávání. Dej tomu minimálně 20 % ze svého pracovního času. Hodně čti. Jakože kdykoliv můžeš. Choď na kurzy. Vzdělávej se online. Uč se o své profesi, o podnikání, zlepšuj své manažerské schopnosti, pracuj na tom, abys byla dobrý vyjednávač, zvládala procesní řízení a rozuměla alespoň základům účetnictví, práva a sebepropagace.

Aktualizuj si neustále  informace. Uč se od kolegů. Udělej to vždycky o trochu lepší, než to může být. Zajímej se. Buď s lidma, který jsou chytřejší než ty. Ber projekty, kde se musíš učit. A profackuj se pokaždý, když si jen pomyslíš, že už o něčem víš všechno.

8. S konkurencí se nespolupracuje. Ani nemluví!

Good luck s tímhle přístupem. Dej vědět, až se vrátíš z devadesátek, my tu na tebe počkáme. Zapamatuj si: Amatéři si konkurují, profesionálové spolupracují. Víš, proč se bojíš konkurence? Protože se v ničem nelišíš od stovky dalších profesionálů ve svým oboru. Lidi si totiž často nekupují jen tvoje znalosti, ale celej balíček: Kupují si zodpovědnost, pečlivost, péči, tvou síť kontaktů, mindset nebo jen to, že je jim s tebou dobře a že se na tebe můžou spolehnout. A ty se bojíš jen kvůli tomu, že máš pocit, že nejsi dost zajímavej balíček.

Doporučuj konkurenci. Jdi s ní občas na kafe. Vyřeš si svoje nízké sebevědomí nebo chabé profesní znalosti jinak než ignorováním, pomlouváním nebo sabotováním konkurence.  Na to jsou školy. A terapeuti.

Úplně jednoduše: Konkurence je jako tchyně. Bude se ti žít lépe, když s ní budeš za dobře, budeš ji respektovat a občas ji necháš pohrát si se svejma dětma. Protože v malém českém rybníčku se prostě budete potkávat na společných projektech.

9. Konečně nebudu závislá na lidech.

Nebudeš mít sice klasického šéfa a nikdo ti nebude krást hrníček z kuchyňky, ale i tak budeš mít kolem sebe dost lidí, se kterými budeš muset vycházet. Na velkých projektech se v týmech sejdeš s dalšími freelancery,  budeš součástí interních týmů klientů, někdy budeš mít svůj tým, kterej budeš řídit (abys mohla brát větší klienty), a budeš samozřejmě komunikovat i přímo s klienty. Budeš muset spolupracovat s účetní, právníkem, webařem, rešeršistou a mnoha dalšími.  Prostě: I na volné noze budeš neustále závislá na ostatních lidech.

Nebudeš mít jednoho šéfa, ale bude jich nad tebou stát hned několik, protože každý klient se na omezenou dobu stane tvým šéfem. Jít na volnou nohu kvůli tomu, že nejsi týmovej hráč, je jako udělat si dítě, abys vyřešila manželskou krizi. Jen to tvůj problém prohloubí.

Lidi jsou důležití. Nejen ti z branže. Investuj čas a energii do lidí. Pečuj o ně a pomáhej jim. Nezištně, a protože ti to přijde jako a-good-thing-to-do. Je to investice, která se ti vždycky vrátí, a v momentě, kdy na tom nebudeš nejlíp, tě tahle pevná síť vždycky podrží.

10. Budu si dělat, co chci a kdy chci.

Jestli chceš dělat jen to, co chceš a kdy chceš, vrať se do školky.Svobody budeš mít vždycky úměrně tomu, kolik budeš mít sebedisciplíny a zodpovědnosti. I tak budeš ale dělat věci, kdy se ti nebude chtít. A budeš muset dělat věci, které nebudeš chtít dělat. Tvoje jediná výhoda bude, že si je naplánuješ tak, abys je mohla dělat v čase, kdy se na to cítíš, třeba večer, o víkendu nebo až zítra. Ale udělat je budeš muset stejně.

Jo, a miláčku, tohle není jen návod pro freelancery. Možná jednou nebudeš na volné noze, ale skoro všechny tyhle věci se ti budou hodit i v zaměstnání.

Přestaň glorifikovat volnonožce, protože, jak říká jeden můj známý, freelancer je jen člověk, kterej je nezaměstnanej a zároveň není na pracáku.

P.S. Méně sprosté rady o podnikání si můžeš přečíst v knížce Na volné noze od Roberta Vlacha nebo poslechnout na školení podnikání na volné noze. Ale toho terapeuta bych nezavrhovala. 😉